12
spjat především s obdobím 12. století. Původně tedy spojení obou území
zajišťovala opět tzv. srbská (chlumecká) stezka, překonávající hranici
přes Nakléřovský průsmyk (679 m n. m.). Vyústění stezky kontrolovalo
na saské straně hradiště v Doníně, na straně české hradiště v Chlumci.
Stezka tudy procházela neosídleným pralesem v délce zhruba 30 km
a překonávala přitom převýšení asi 520 m (Donín leží v nadmořské výšce
asi 160 m, Chlumec 235 m). Za příznivého počasí a dobrého stavu stezky
bylo tedy možné cestu z Chlumce do Donína či opačným směrem urazit
během jednoho dne. Právě přes hradiště Chlumec a Donín, založená
někdy před polovinou 10. století, směřovala všechna vojenská tažení
raného středověku. Česká knížata tudy cestovala na říšské sjezdy, pokud
se konaly na saském území v Quedlinburgu či Merseburgu.
Alternativou srbské stezky pak zůstávala labská vodní cesta.
Obě tato spojení sloužila také dálkovému obchodu. Pro Čechy při tom
nejdůležitější komoditu představovala sůl ze středoněmeckých salin
v okolí Halle.
Nejstarší zmínka o dovozu soli se dochovala v tzv. zakládací listině
litoměřické kapituly, sepsané někdy okolo roku 1057. Kníže Spytihněv
II. kapitule daroval při jejím založení celní desátek z cest přes hradiště
Chlumec a Ústí a ustanovil, že v Litoměřicích má být ve prospěch kapituly
vybíráno clo ze soli či jiného zboží přepravovaného po Labi. Domácí
přepravci i cizinci mají přitom z malého člunu platit 15 denárů, z člunů
prostřední velikosti odevzdají jako clo jednu měřici soli (jedna měřice
představovala asi 61 litr), z velkých člunů pak měřice dvě. Clo ze soli se
vybíralo po polovině 12. století také pod hradištěm v Děčíně, Vladislav II.
z něj část daroval konventu cisterciáků v Plasech.
Nejobsáhlejší údaje o obousměrném pohybu zboží přes česko-
saskou hranici však obsahují tzv. perenská celní statuta.
1
Jde o listinu,
v níž městu Perno (Pirna), jež v té době bylo součástí českého státu,
potvrdil v roce 1325 český král Jan Lucemburský privilegia, která městu
udělil již míšeňský markrabě Jindřich III. Jasný (
Heinrich Erlauchte
)
někdy okolo roku 1260, prý proto, že původní dokument vzal za své při
požáru města. Text listiny krále Jana vznikl skutečně na základě nějakého
1
CIM,
II, č. 132, s. 212−219. Překlad listiny do češtiny provedl v rámci tohoto
projektu PhDr. Miloslav Krieger, CSc., jemuž jsem zavázán, stejně jako Mgr. Petru
Schneiderovi, se kterým jsem konzultoval měnovou problematiku.
