22
revidovány (existují další zápisy z let 1474, 1489, 1537 a 1548), situaci na
konci 16. století pak zachytila proslulá Oederova mapa Saska. Pro průběh
hranice mezi panstvím Děčín a wettinskými držbami je k dispozici mapa
z roku 1715, ale především byla tato hranice již ve druhé polovině 16.
století vyznačena přímo v terénu hraničními kameny, nesoucími na jedné
straně znak tehdejšího držitele děčínského panství, Jiřího z Bynova (resp.
Georga von Bünau), na druhé straně pak wettinský znak.
Chebská mírová smlouva, pokud jde o průběh česko-saské hranice,
potvrdila v zásadě status quo, který byl důsledkem tzv. donínských půtek
na přelomu 14. a 15. století. Míšeňskému markraběti Vilémovi I. se
během let 1385−1402 podařilo porazit a vytěsnit z jimi ovládaného území
pány z Donína, kteří byli exponenty českého krále Václava IV. Panství
Königstein sice zůstalo formálně českým lénem až do roku 1806, fakticky
se však už stalo nedílnou součástí Saska.
Zajímavý byl také vývoj české severní hranice. Součástí českého
státu byl tzv. Záhvozd s centrem Žitavou, zmiňovaný od 12. století.
Vznikem spolku tzv. hornolužického šestiměstí (od roku 1346), k němuž
se připojila i Žitava, začalo území stále zřetelněji inklinovat kHorní Lužici,
až se stalo její integrální součástí. Na druhé straně s počátky vrcholně
středověké kolonizace se začal český vliv prosazovat na území na západ
od Záhvozdu až k Labi. Majetkově se zde ve 13. století prosadili Ronovci,
jeden z významných českých šlechtických rodů. Jedna z rodových větví,
Berkové z Dubé, získala majetky na saském území, centrem jejich
dominia se stal hrad Hohnstein, který jim udělil v léno Karel IV. v roce
1353. Berkové se zde udrželi až do roku 1443, kdy panství odprodali
saským kurfiřtům, území však zůstalo alespoň formálně českým lénem
až do roku 1806. Na území Šluknovského výběžku (německy označováno
jako
böhmisches Niederland
) vedla majetková držba Berků z Dubé, ale
také pánů z Michalovic a pánů z Vartenberka, pocházejících z jiného
významného šlechtického rozrodu Markvarticů, dokonce k přičlenění
tohoto území, tvořícího původně součást teritoria podléhajícího z hlediska
církevní správy míšeňskému biskupství a pokládanému dokonce ještě na
Oederově mapování na konci 16. století za součást Saska, k českému státu.
