7
P
atřím ke generaci, pro kterou byl pojem hranice po desetiletí po-
citově spojen s charakteristikami spíše negativními. Hranici jsme vníma-
li jako něco nepropustného či prostupného jen obtížně. A neplatilo to jen
pro hranici železné opony na Šumavě, která znamenala konec známého
světa, a za ní byl svět jiný, stěží představitelný, protože se zcela vymykající
naší zkušenosti; svět vzdálený podle turistické mapy (a i ta byla záměrně
zkreslená a nepřesná) sice jen několik kilometrů, ale reálně jakoby něko-
lik světelných let. Za nepříjemnou a obtěžující záležitost jsme pokládali
i hranici mezi severozápadními Čechami a Saskem, přičemž si uvědomu-
ji, že pojem Sasko se pro území našich sousedů ani příliš nepoužíval, byla
to zkrátka hranice s NDR. V sedmdesátých letech, z nichž pochází má
první zkušenost s touto hranicí, už sice byla překročitelná jistě mnohem
snadněji než třeba v letech padesátých a nebylo už třeba mít v občanském
průkazu výjezdní doložku. Občanský průkaz byl naopak nezbytností
(cestovní pas jsem jako většina obyvatel Československa v dobách reál-
ného socialismu vůbec neměl), měnu NDR bylo možné vyměnit v bance
v kurzu asi 3,50 Kčs za jednu marku a jízdenka vlakem do Drážďan byla
vcelku levná. Bylo možné jet také autem nebo autobusem přes někte-
rý z mála hraničních přechodů. A tady už nastávaly nepříjemnosti: před
Hřenskem, Petrovicemi či na Cínovci už zpravidla stály kolony, bylo třeba
s kratšími či delšími přestávkami popojíždět v lepším případě několik
stovek metrů, někdy ale třeba i několik kilometrů, to tehdy, když jste se
k přechodu vydali v době, kdy se ve službě střídaly směny pohraniční-
ků a celníků na obou stranách hranice (za vymoženost bylo pokládáno,
pokud už bylo zavedeno společné odbavování cestujících pohraničníky
a celníky obou zemí). A pak záleželo také na tom, jak důkladné byly kon-
troly dokladů a zejména celní prohlídky. Pamatuji se, jak jsem dostal vy-
činěno od německého celníka, protože jsem neměl v celním prohlášení
zapsáno, že cestuji do NDR s fotoaparátem Exakta, který byl výrobkem
státního podniku Carl Zeiss Jena a patřil k výrobkům, jež měli česko-
slovenští internacionální přátelé zakázáno z NDR vyvážet. Obdobně ne-
směli vyvážet třeba dětský textil a obuv nebo kvalitní kávu, čaj, kakao
či čokolády, které se v NDR prodávaly ve speciálních prodejnách, kam
dodávaly zboží ti ideově pomýlení Němci z NSR čili západního Němec-
ka. Takže dle vysvětlení „starostlivého“ celníka by mi mohl být onen zá-
novní fotoaparát značky Exakta, pokud bych nemohl doložit, jak jsem jej
