58
a v pohotovosti byly i jednotky SOS. Rozhodnost vlády zamezila
otevřeným provokacím, přispěla ke klidnému průběhu voleb a zároveň
posílila morálku obyvatelstva, potažmo sebedůvěru armády. Na druhou
stranu mohlo být vedení SdP spokojené, protože strana ve volbách získala
1 279 045 hlasů.
Léto roku 1938 bylo v pohraničí poměrně klidné, s velkou
pravděpodobností i kvůli misi lordaWaltera Runcimana, který od 3. srpna
jednal jak s Henleinem, tak s pražskou vládou. Československá vláda se
rozhodla pro rozsáhlé ústupky a po dlouhých jednáních předložila 5. září
národnímu shromáždění tzv. čtvrtý plán, kterým v podstatě přistoupila
na Henleinovy karlovarské požadavky.
V zájmu nacistického Německa to ovšem nebylo smírné řešení, byť
by znamenalo autonomii sudetských Němců a v podstatě vytvoření státu
ve státě. I proto SdP plán odmítla a katalyzátorem dalších událostí se stal
rozhlasový projev Adolfa Hitlera ve večerních hodinách 12. září 1938.
V něm na sjezdu NSDAP v Norimberku přislíbil sudetským Němcům
ochranu Říše, což v pohraničí vyvolalo vlnu protičeských demonstrací
a provokací. Na následné vyhlášení generální stávky, která zejména na
západě přerostla v ozbrojené povstání, reagovala vláda rychle. Vyhlásila
stanné právo, zakázala SdP, FS, veřejná shromáždění, nošení nacistických
symbolů a předběžnou cenzuru novin. Do pohraničí se vrátili vojáci,
kteří obsadili lehká opevnění, v pohotovosti bylo 12 000 příslušníků SOS.
Konrad Henlein a další představitelé strany uprchli za hranice, odkud
velmi záhy přišly výpady a útoky nově vytvořeného sudetoněmeckého
freikorpsu.
Vznik této paramilitární, ve své podstatě teroristické organizace
podepsal Adolf Hitler oficiálně 17. září 1938. V čele velitelství v Bayreuthu
stanul Konrad Henlein. Organizačně se freikorps členil na čtyři skupiny
a dále na prapory, roty a čety, přičemž oblast od Frýdlantu po Aš tvořila
skupina II Sasko (
Gruppe II Sachsen
) s velitelstvím v Drážďanech.
Jednalo se o nejsilnější skupinu s 11 264 muži, jejímž velitelem se stal
bývalý československý poslanec Franz May.
16
Po rychlém výcviku skládali
16
Kolik mužů nakonec v sudetoněmeckém freikorpsu sloužilo, je poněkud
sporné. Zatímco oficiálně se počítalo s dosažením počtu 40 000 mužů a nejvyšší odhady
se pohybují až na dvojnásobku, historik Martin Broszat hovoří maximálně o 10–15 000
mužích, Stanislav Biman o nejvýše 25 000 členech a Detlef Brandes o 34 500 mužích,
