61
Oficiálně však v útěku z pohraničí bránilo nařízení československé vlády
o zákazu stěhování z 1. října 1938,
23
což vedlo k paradoxním situacím, kdy
Češi utíkali do okresů mimo odstoupené pohraničí, kde je československé
úřady nutily k návratu: „
Češi a sudetoněměčtí socialisté balili své věci
a prchali ze Sudet. Na každé silnici však bylo české vojsko, které je vracelo.
Neboť Češi, opuštěni od svých západních spojenců a přátel, měli nyní na
zřeteli především záchranu sebe samých.
[…]
Lidé nemohli nikam utéct.
Byli v pasti.
“
24
Po několika dnech vláda ustoupila. Počet uprchlíků
z pohraničí je možné odhadnout pouze přibližně. Ještě před podepsáním
mnichovské dohody to bylo přibližně 25 000 osob, k nimž do prosince
1938 přibylo podle statistiky pražského Ministerstva vnitra dalších 125
425 lidí. Do léta 1939 se počet uprchlíků vyšplhal zhruba na 200 000.
25
Skutečnou tragédií se mnichovské události staly pro německé
antifašisty. Vyobcovaní z německých řad, nevítaní ve vnitrozemí, prožívali
prolog smutných let, po která mnoho z nich skončilo až dobrovolným
odchodem z Československa po roce 1945, kdy v mnoha případech
mířili raději až za oceán. Terčem útoků se němečtí antifašisté stali již v
průběhu obsazování pohraničí a často musel zasáhnout na jejich obranu
Wehrmacht, patřičné „přivítání“ demobilizovaným vojákům německé
národnosti pak připravil freikorps.
Obsazování odstoupených pohraničních území probíhalo na
základě mnichovské dohody, v době od 1. do 10. října. Oblast česko-
saského pohraničí spadala do dvou pásem, do nichž Wehrmacht vstoupil
ve dnech od 2. do 9. října 1938. Konkrétně se jednalo o 20. pěší divizi
mot. generála Schwandnera, jež obsazovala prostor od Hřenska až
po Chomutov, a 4. pěší divizi generála Rauschick, která vstoupila do
pohraničí v prostoru Varnsdorfu a postupovala přes Jablonné v Podještědí
23
„
Zemský úřad v Praze upozorňuje, aby obyvatelstvo z pohraničí neopouštělo svá
bydliště, ježto za žádných okolností nelze připustiti, aby se stěhovalo do zázemí. Všichni
uprchlíci budou vráceni zpět do svých domovů.
“ Faksimilie nařízení prezidia zemského
úřadu v Praze pro úřady státní správy např. v edici dokumentů Intolerance-Intoleranz,
Češi, Němci a Židé na Ústecku 1938–1948
, Ústí nad Labem 1998, s. 10–11.
24
Sidney MORRELL,
Viděl jsem ukřižování. Události v Československu v roce
1938 očima anglického novináře
, Brno 2002, s. 183.
25
Srov. Volker ZIMMERMANN,
Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika
a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938–1945)
, Praha 2001, s. 58.
