54
Vraťme se však do předchozích let. V souvislosti s hospodářskou
krizí, vzestupem sympatií k německým negativistickým stranám
a nástupem nacistů v sousedním Německu zaznamenáváme různé
případy protistátní činnosti v pohraniční oblasti. Mezi ně patřily nelegální
přechody hranic, výzvědná činnost, převážení nacistických materiálů,
střelba na hraniční linii, únosy přes hranice, protistátní propaganda,
urážky československých státních představitelů apod. Zvláštní kapitolou
bylo pašování zbraní, v němž hráli roli též němečtí železničáři. Některé
přeshraniční tratě totiž na základě mezinárodní dohody po první světové
válce vlastnily na našem území Německé říšské dráhy (DRG), které měly
ve svém vlastnictví i provozní a nádražní budovy,
10
což umožňovalo
pronikání až do tzv. prvních hraničních stanic.
11
Je potřeba též zmínit, že to nebyli pouze nacisté, kteří z různých
důvodů překračovali nebo narušovali hraniční pásmo. DoČeskoslovenska
přes hranici utíkali lidé pronásledovaní nacistickým režimem, kteří se
v některých případech snažili odsud proti režimu bojovat – ať již
pašováním zakázané literatury, převáděním dalších uprchlíků, či
konkrétními akcemi, podporováni místními antifašisty. Jedna z takových
cest vedla do Německa prostorem Tiských skal na Ústecku.
Československávládareagovalakolempoloviny30.letnaneutěšenou
situaci v pohraničí několika způsoby. Jednak úpravou legislativy, kdy byl
v květnu 1936 přijat
zákon o obraně státu
, který umožňoval účinněji
trestat činnost namířenou proti republice. Druhým opatřením bylo
zvýšení ostrahy a obrany hranic. To se projevilo založením nových
jednotek nazvaných Stráž obrany státu (dále SOS) v říjnu 1936. Stráž měla
plnit tři základní úkoly, jimiž byly ochrana neporušitelnosti státní hranice
a nedotknutelnosti státního území; spolupůsobení při ochraně veřejného
pořádku, klidu a bezpečnosti a spolupůsobení při provádění úkonů celní
správy. SOS tvořili v základu příslušníci finanční stráže, četnictva, státní
policie a vojenské posily především z řad záložníků; podle vládního
nařízení se však na skladbě tohoto sboru mělo podílet a postupem času
10
Obdobně existovaly společné služebny Československých státních drah (ČSD)
např. v Liebau a Mittenwalde.
11
Jednalo se o nádraží v Chebu, Aši, Františkových Lázních, Děčíně-Podmoklech,
Liberci a Polubném. Srov. Siegfried BUFE – Heribert SCHRÖPFER – Ludvík LOSOS,
Železnice v Sudetech 1938–1945
, 2003, s. 9.
