34
Zámky české šlechty poblíž hranice nabízely mimo jiné i skvělou polohu
mezi Prahou a Drážďany, zejména thunský zámek Děčín či lázeňské
Teplice patřící knížecímu rodu Clary-Aldringen. Obě sídla hostila mimo
jiné i významné panovníky.
16
V 19. století šlechta participovala na rozvoji
cestovního ruchu – příznačnou je pro tento fakt oblast Českého Švýcarska,
kterou rozvíjeli Clary-Aldringenové
17
či Kinští.
V neposlední řadě nesmíme opomenout transfer, který je se
šlechtou spojen od jejích počátků, a sice sňatky. Aristokracie ve svých
rodinných vazbách neznala geografických hranic, roli hrály vždy pouze
hranice spojené s rovnorodostí a vírou.
18
Hranice hospodářská a otázka sociální
Jestliže ještě na počátku 19. století představoval příchod cizince,
i když z bezprostřední vzdálenosti, exotiku, od padesátých let 19. století,
kdy se začala rozvíjet železniční síť
19
a kdy se modernizovaly další formy
dopravy (např. parníky na Labi), začal být vzájemný styk pravidelný.
V prvé řadě se jednalo o prudce se rozvíjející vzájemný obchod.
19. století však přináší především transfer průmyslových produktů
a nerostných surovin. V rámci sledované hraniční zóny byla jedinou
významnou řeka Labe. Doprava a přeprava po Labi byla důležitou složkou
zahraničního obchodu celé rakousko-uherské monarchie. Svýmobjemem
16
V roce 1835 se teplický zámek stal místem schůzky rakouského císaře
Ferdinanda V., pruského krále Bedřicha Viléma III. a ruského cara Mikuláše I. Setkání
se konalo u příležitosti odhalení ruského památníku bitvy u Chlumce. Děčínské sídlo
hostilo roku 1854 diplomatickou schůzku rakouského císaře Františka Josefa I., pruského
krále Friedricha Viléma IV. a saského krále Friedricha Augusta II. V obou případech
byla využita vhodná poloha zámků poblíž hranice.
17
Zejména Edmund Clary-Aldringen, který podporoval rodící se turistický ruch,
např. nechal upravit promenádní cestu k Pravčické bráně či soutěsky řeky Kamenice.
18
V roce 1808 se například hrabě František Antonín Thun oženil se saskou
hraběnkou Terezií, rozenou Brühlovou. Obě rodiny z nové přízně velmi těžily,
docházelo k častým návštěvám v Děčíně, Drážďanech či v brühlském rodovém sídle
v dolnolužickém Pförten.
19
V letech 1850–1851 byla postupně dokončena státní dráha z Prahy až do
Podmokel (dnes Děčín IV) a pak dále přes hranice do Saska. V 60. letech byly již
budovány tratě spojující významné průmyslové regiony jak s ložisky uhlí, tak s místy
odbytu nebo obchodní výměny. Srov. Pavel SCHREIER,
Zrození železnic v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku
, Praha 2004.
