238
chodná, nevznikala bez potíží a od počátku v sobě nesla řadu paradoxů
totalitního státu. S pádem Říše přišel i konec této hranice. Ta se přesu-
nula zpět na své původní místo, nestala se však nikterak přívětivější, ne-
boť společné hranici Československa a Německé demokratické republiky
mezi léty 1945‒1966 se někdy říkalo „malá železná opona“. S trochou
s nadsázky by se totiž období od vzniku NDR v roce 1949 do roku 1966
dalo charakterizovat jako doba, kdy jsme byli oficiálně spřáteleni, ale
přesto ostře hlídáni. Situace zjednodušila po stavbě berlínské zdi v roce
1961, protože přes tuto zemi už nebylo možno utíkat na Západ. Z psy-
chologického hlediska byly velmi deprimující demolice pohraničních
vesnic a objektů v padesátých letech. Rok 1989 česko-saskou hranici sice
změnil, znovu je prostupná, avšak nové zdi se už zase stavějí.
Téma transferů se však netýká jen linií na mapě v podobě hranice.
Na sledovaném území severočeského regionu působila řada druhdy za-
pomenutých osobností, jež dotváří plastický kolorit každodennosti této
komplikované oblasti. Neméně důležitým a na výstavě výrazně akcen-
tovaným tématem je historicita paměti a její dočasná ztráta způsobená
náhlým vytrháním kořenů podpořeným a vizualizovaným negativním
obrazem bouraných staveb, ulic, čtvrtí i celých měst. Samotná výstava
i doprovodný katalog se proto snaží bílá místa na mapách tištěných i my-
šlenkových doplnit a poskytnout tak současným obyvatelům dotčeného
regionu šanci nalézt nové podněty pro ukotvení vlastní existence.
