228
Teplice
První zmínky o židovském osídlení v Teplicích pochází z 15. sto-
letí Koncem 16. století ve městě již žila početná komunita, která postup-
ně narůstala. Židovská náboženská obec je doložena od druhé polovi-
ny 15. století. V průběhu 18. a 19. století sídlil v Teplicích krajský rabín
Litoměřického kraje. Vývoj židovské komunity v Teplicích byl přerušen
historickými událostmi roku 1938, k jejímu znovuobnovení došlo bez-
prostředně po druhé světové válce již tedy v roce 1945. Teplická židovská
obec byla zrušena v roce 1952 ve formě synagogálního sboru byla při-
pojena k náboženské obci v Ústí nad Labem. K osamostatnění došlo až
v roce 1992.
Doklady o židovské čtvrti v Teplicích existují již od 16. století.
V oblasti mezi ulicí Dlouhou a východní městskou hradbou stálo od
roku 1620 několik židovských domů a hradební fortnou byl zpřístupněn
i přilehlý židovský hřbitov. Roku 1668 vrchnost nařídila povinné sestě-
hování všech rozptýlených židovských rodin po městě do tohoto ghetta,
které tak bylo od křesťanské části města odděleno branami. Při požáru
roku 1793 celé ghetto a zároveň část měšťanských domů vyhořelo. Po
požáru nebyly brány ghetta již nikdy obnoveny a židovská čtvrť se tak
volně integrovala do struktury města. K dalšímu rozvoji došlo hlavně
v průběhu 19. století. . Domy se vidlicově dělili do Židovské (později
Karlovy) ulice a do Cikánské (později Široké) ulice. Po druhé světové
válce byla tato městská čtvrť kompletně zbourána. Na místě bývaleho
ghetta se dnes nachází Mírové náměstí a polyfunkční dům kultury.
modlitebny
Teplická synagoga byla postavena v první polovině 17. století na
místě starší z 16. století. V průběhu 19. století prodělala stavba klasicistní
úpravy. Po ukončení dostavby nové synagogy byla ta stará dočasně uza-
vřena, ale v letech 1925-1938 znovu sloužila věřícím ortodoxního ritu. Ke
zboření došlo v rámci likvidace celého ghetta před rokem 1952.
