90
9.
HRANIČNÍ KONTROLA (1978)
Místo: Cínovec
Oficiální média přinášela v polovině sedmdesátých let 20. století nadšené zprávy o rozvoji
vztahů mezi ČSSR a NDR. Na stránkách tisku byla například chválena plynulost odbavo-
vání na hraničních přechodech a příkladná spolupráce mezi československými a výcho-
doněmeckými pracovníky celnic.
Radikálně odlišný pohled na přechod československo-východoněmecké hranice ale nabízejí
třeba vzpomínky z pera tehdy dospívajícího odpůrce komunistického režimu Josefa Rössle-
ra. Za pozornost stojí, že celníky a pasováky nazývá „bachaři“: „Nadešel den odjezdu. To
nemůže vyjít, říkal jsem si, když jsme se autem blížili na Cínovec ke státní hranici. (…)
Zastavili jsme před závorou na celnici a podali bachařům pasy. Jeden s nima někam odešel
a druhej si nás podezíravě prohlížel. Začal jsem přemejšlet, jak se dostanu zpátky do Prahy,
jestli mě ovšem rovnou nezašijou pro pokus o emigraci. Po chvíli přišel celník, nebo co to
bylo, a kázal vyndat
všechny zavazadla a odnýst je dovnitř. ‚Je to v piči‘, pomyslel
jsem si a dal se do práce. Měli tam na to takovej nízkej barovej pult, kam jsme museli
všechno vybalit včetně obsahu kapes. Chvíli se v tom přehrabovali a přitom vyzvídali, kam
že to jedeme a co tam jako budeme dělat, koho tam potkáme a co vezeme, kde pracujeme,
a já nevím, co všechno. Dodneška mám při překračování hranic kdekoli na světě pořád
stejnej pocit napětí, jako bych čekal, že mě najednou zničehonic postaví ke zdi a – pal…
Pak tam přines ten bachař naše pasy a poklepával si s nima do dlaně levý ruky. Podíval se
na mě pátravě, asi na mně bylo vidět, jak se mi třesou kolena. Po chvíli, která se mi zdála
nekonečná, položil pasy na stůl a povídal: ‚Tak si to zabalte a můžete pokračovat.‘ Nevím,
co potom na celnici udělali s tím šutrem, co mi spad ze srdce. Možná ho tam maj někde
vystavenej. Endéráckou kontrolu už jsme absolvovali bez potíží a o pár kilometrů dál jsme
zastavili v lese na parkovišti a uložili se ke spánku. Než nadešlo ranní kurvopění, probudilo
nás povykování několika Čecháčků, kteří tu zastavili za účelem vykonání vychcání.“
