92
Franz Josef ARNOLD
* 18. 1. 1888, Ústí nad Labem
† 15. 2. 1994, Pasching u Linze, Rakousko
byl nejvýznamnější architekt města Ústí nad Labem v období mezi svě-
tovými válkami. Coby stavební rada navrhl velkou část objektů postave-
ných z komunálních zdrojů. Vynikl zejména v oblasti bytové výstavby.
Jeho pavlačové činžáky, tzv. S-domy, se staly jedním ze vzorových pro-
jektů řešení bytové nouze v Československu. Byl aktivní i na výtvarném
poli, coby malíř a grafik. Roku 1919 se stal prvním předsedou ústecké
pobočky Metznerbundu (spolek německých výtvarných umělců v Če-
chách).
Své rodné město opustil po vystudování střední školy. Za dalším
vzděláním v oboru architektura odjel do Drážďan na tamní Akademii
výtvarných umění (Dresdnere Kusntakademie). Byl žákem slavného ně-
meckého architekta Germana Bestelmeyera. Do Ústí se vrátil na konci
první světové války a záhy vstoupil do služeb města. Upozornil na sebe
hned v roce 1919, kdy navrhl jedno z prvních zásadních řešení bytové
krize, panující v průmyslové metropoli už řadu let. Podle Arnoldova ná-
vrhu vyrostlo několik bloků obecních bytových domů v prostoru mezi
areálem staré nemocnice a městskými sady. Zpracoval řadu nerealizova-
ných návrhů na novostavby – nádraží, krematoria atd. Většinou se nesly
v konzervativním duchu neoklasicismu a secese. Brzy se však posunul k
abstrahované architektuře.
Některé projekty vytvářel společně s ředitelem stavebního úřadu
Ernstem Krobem. Týká se to především návrhu nové okresní Masaryko-
vy nemocnice z roku 1926. Její základ tvořila dvojice moderně pojatých
pavilonů, tzv. mrakodrapové řešení, skýtající 800 lůžek. Arnold je vyvedl
ve stylunové věcnosti a expresionismu a vytvořil jednuzmoderníchdomi-
nant města. Abstrahovanou moderní architekturu prosazoval i v případě
dalších veřejných zakázek. Jedním z nejvýraznějších projektů se stal sou-
bor obytných bloků, tzv. S-domů, z let 1930 až 1931. Ve dvou pavlačových
domech se zde podařilo vybudovat 208 malometrážních bytů. Objekt
