84
3.-4.
SKUPINA BRATŘÍ MAŠÍNŮ MÍŘÍ DO ZÁPADNÍHO BERLÍNA (1953)
Místo: HORA SV. KATEŘINY
Nejslavnější a bezesporu nejkrvavější útěk ze stalinského Československa se odehrál na
česko-saském pomezí. Pro svůj útěk ze země si jej v říjnu 1953 vybrala odbojová skupina
kolem bratří Mašínů. Tvořili ji mladí muži, kteří se nikdy nesmířili s komunistickým te-
rorem v ČSR. Po několika kontroverzních domácích bojových akcích se rozhodli odejít ze
země a bojovat proti režimu ze zahraničí. Podle vyprávění Josefa Mašína bylo na počátku
padesátých let 20. století obtížné dostat se i na samotnou hranici. Fakt, že jde o „mírovou
hranici“ s NDR, vůbec nehrál roli. Do východního Německa ilegálně vstoupili poblíž Hory
sv. Kateřiny. Tehdy ještě naivně doufali, že by se z Krušných hor do Berlína mohli dostat
pěšky za 4 dny. Problémem se ukázala být orientace na saském území: „V Československu
tehdy neexistovalo koupit si mapu. Jedinou mapu jsme měli okolí Hory Svaté Kateřiny, ta
kryla asi dva nebo tři kilometry Německa. Jedinou mapu Německa jsme měli vytrženou
z časopisu, kde byly silnice a dálnice.“ Uprchlíky překvapila ochota, s níž jim v Sasku někte-
ří Němci pomáhali: „Ukázalo se, že máme společného nepřítele, a tím byl komunismus.“
Původní odhad délky cesty se ukázal jako nesprávný, a tak se rozhodli jet vlakem. Pomoci
se jim dostalo od jednoho z místních Němců, který pro všechny zaplatil cestu ze saské Riesy
do brandenburské Elsterwerdy. Po několika chybách na ně ale nedaleko Luckau ve stanici
Uckro čekala východoněmecká Volkspolizei. Části skupiny se odtamtud nicméně podařilo
odvážně prostřílet. Při útěku zastřelili čtyři příslušníky Volkspolizei. Další tři východoně-
mečtí policisté zahynuli střelbou z vlastní strany. Po dramatickém, téměř měsíc trvajícím,
přechodu přes NDR se bratrům Mašínům a Milanu Paumerovi podařilo dostat do americ-
kého sektoru Berlína. Zbývající členové skupiny, Zbyněk Janata a Václav Švéda, však byli
dopadeni, vydáni do ČSR a popraveni. Českou veřejnost pohled na činnost skupiny dodnes
rozděluje. Jedna její část je považuje za lupiče a vrahy, zatímco druhá za národní hrdiny,
kteří vedli legitimní boj proti komunistické totalitě.
