205
Podobný případ se měl opakovat koncem 80. let na Lounsku.
Kvůli sametové revoluci nebylo dílo zkázy dokonáno, ale nepřišla ani
potřebná pomoc, a tak kostely sice stojí, ale pomalu chátrají a dožíva-
jí. Dne 16. září 1987 proběhla v budově Okresního národního výboru
v Lounech schůzka zástupců veřejné správy, litoměřické biskupské kon-
zistoře a orgánů památkové péče. Orgán památkové péče a biskupskou
konzistoř zastupoval jeden delegát. Ostatních pět vysoce postavených
funkcionářů z Prahy a Loun proti nimmělo jasnou převahu. Projednával
se návrh místního tajemníka pro věci církevní, M. Chota, podle kterého
mělo být zdemolováno čtrnáct kostelů a kaplí v okrese Louny. Dalších
osmnáct objektů měla církev přenechat jiným subjektům pro další vy-
užití. Dva kostely se podařilo zachránit (filiální kostel Neposkvrněného
početí Panny Marie v Siřemi a farní kostel Všech svatých v Rané u Loun).
Pro dva kostely se podařilo získat „odklad“ a pro zbylých deset objektů
byl ortel jasný – demolice. Jednalo se o kostely sv. Vavřince v Hořeticích,
sv. Bartoloměje v Nečemicích, sv. Michala ve Zlovědicích, sv. Bernarda
v Řisutech, Nanebevzetí Panny Marie v Přibenicích, sv. Jakuba Starší-
ho v Lahvovicích, sv. Jiljí v Lybini a kaple sv. Štěpána v Chotěbudicích,
sv. Jana a Pavla v Oplotech, sv. Václava v Jablonci. Kvůli zdlouhavému
průběhu formálních záležitostí týkajících se sejmutí památkové ochra-
ny a „darování“ kostelů národním výborům, které se bránily přepsání
církevního majetku na sebe, protože by musely uhradit veškeré finanční
náklady spojené s demolicemi, se oddalovalo vykonání usnesení až do
listopadu 1989. Tehdy bylo definitivně zrušeno. Kostely byly zachráněny,
ale finanční prostředky potřebné na opravu nebo alespoň zakonzervo-
vání dodnes nebyly uvolněny, a tak jsou objekty ve velmi špatném stavu
a postupně chátrají dál.
