215
Kaiser. Jeho náplní bylo mapování a dokumentování sídelních reliktů
na území Chráněné krajinné oblasti České Středohoří. Na kurz, jehož
hlavním výstupem mělo být zřízení turistické trasy po zaniklých obcích
v okolí Bukové hory, se přihlásila téměř dvacítka studentů historie. Prv-
ní výprava do terénu se uskutečnila v polovině října roku 2006. Většina
přítomných tehdy někdejší německé obce v okolí Bukové hory navštívila
poprvé. Výsledkem první výpravy se tak pro mnohé z nás stalo nejen
objevení „nového světa“, který se výrazně lišil od prostředí tak typické-
ho pro všední život studenta místní univerzity, ale také množství ovoce
a především místního křenu, jehož síla se zdála takřka neuvěřitelná.
Účastníci kurzu dostali za úkol prostudovat potřebné historické prameny
k zaniklým obcím a samotám, ležícím na území tří okresů, zajistit patřič-
ná povolení a provést značení samotné cesty.
Výchozím místem zeleně značené stezky studenti kvůli dopravní
dostupnosti nakonec určili obec Zubrnice (Saubernitz). Právě odtud už
jedenáct kilometrů dlouhá trasa příkře stoupá z údolí do výše polože-
ných zaniklých obcí a samot. První z nich je samota Maureschin, odkud
stezka pokračuje na hřeben Bukové hory do Velkých Stínek (Gross Zin-
ken), Staré Homole (Althummel), kolem thunovské lesovny do Vitína
(Wittine), který byl největší ze zaniklých obcí. Z Vitína pak trasa klesá
do údolí přes poslední zaniklou samotu Tscherlaken do Malého Března
(Klein Priesen). Z archivních pramenů se potvrdil původní předpoklad,
že zánik lidských sídel v okolí Bukové hory souvisel s poválečným vysíd-
lením původních obyvatel v letech 1945 a 1946. Romantický, ale pro život
drsný kraj se v poválečném období nepodařilo znovu osídlit. Trasa stezky
byla konzultována s Klubem českých turistů (jeho vedení ze zřizování
stezky „nějakými studenty“ nebylo zpočátku nijak nadšeno), s CHKO
České středohoří (jeho zástupcům se „jakési připomínání Němců“ líbilo
ještě méně). Samotné značení proběhlo na jaře roku 2007.
