201
Těžba a vodní díla
Oblast Severočeské hnědouhelné pánve symbolizuje zničenou
krajinu. V období miocénu se příkopová propadlina vyplňovala sedi-
menty. Silná vrstva organické hmoty, písků a jílů postupně se ukláda-
jících v propadlině, dala vzniknout uhelným slojím o mocnostech až
pětačtyřicet metrů. Od poloviny 19. století zde probíhá těžba hnědého
uhlí, která zejména od 60. let 20. století nabírala na intenzitě.
Jedná se o krajinu, která za posledních šedesát let prošla vlivem člověka
nevratnými změnami. Otevření nových uhelných ložisek „padlo za oběť“
jedno z historicky velice cenných a na památky bohatých měst – Most.
Dodnes je stále otevřena otázka, zda bylo nutné a finančně výhodné
zbourat město na úkor postupu těžby a vystavit město nové – nový Most.
Město složené z panelových domů, bez náměstí, bez identity. Probíhají-
cí těžbou hnědého uhlí dochází i nadále k nevratným změnám a ztrátě
paměti krajiny. Těžbě uhlí muselo ustoupit mnoho vesnic a celý proces
doprovázely jen v malé míře záchranné archeologické výzkumy a práce
antropologů. Jen málo menších předmětů, soch a mobiliářů se povedlo
přemístit a zachránit. Můžeme se setkat s několika transfery. Za zpropa-
govaný počin lze považovat přestěhování děkanského kostela v Mostě.
Šlo o způsob jistého „ubezpečování“ veřejnosti, že se památky zachraňují.
Generální zkouškou pro přesun děkanského kostela bylo stěhování haly
v Úštěku. Po úspěšném přesunu budovy bylo rozhodnuto, že se přesune
i zmíněný kostel v Mostě. Jedná se o jediný zachráněný kostel v Mostě.
Zbylých pět kostelů a minoritský klášter už takové štěstí neměly. U větši-
ny památek nebyl čas ani na provedení stavebního zaměření a vytvoření
plánové dokumentace. Fotografické dokumentace byly provedeny také
jen u zlomku zaniklých kostelů. Je proto obtížné k některým objektům
dohledat jakýkoli spisový materiál. Podařilo se najít několik fotografií
z interiérů i exteriérů kláštera minoritů a lze říci, že svou velikostí i vý-
zdobou mohl klášter skvěle konkurovat prostorám Klementina v Praze.
