175
se soustředil také na anglosaský prostor a svůj obchodní záběr rozšířil i
do oblasti chemického průmyslu.
Do dějin se zapsal také jako významný filantrop. Petschekova na-
dace financovala řadu projektů v sociální oblasti, hlavně na Ústecku –
např. dětský nemocniční pavilon (1895), pavilon dělnické ozdravovny v
Ryjicích (1906), ozdravovnu pro nemocné tuberkulosou (1908) aj.
I Ignazovi starší bratři, Julius a Isidor, se stali velkými hráči ve
finanční sféře střední Evropy. V Praze, kde sídlili, byli více na očích, a tak
známější veřejnosti než jejich ústecký sourozenec. Ignaz s nimi musel
často vést nelítostný konkurenční boj. Ve dvacátých letech ale klan spojil
své síly a s dalšími padesáti firmami založil syndikát, který ovládal až
polovinu evropské uhelné těžby. Jeho hlavním sídlem byl bankovní dům
Petschek v Praze (později neblaze proslulé sídlo gestapa, tzv. „pečkár-
na“). Obrovský majetek ústecké rodiny Petscheků jak v Německu, tak v
Československu „arizovali“ tři roky po smrti Ignaze nacisté. Rodina včas
emigrovala, dnes žijí potomci zakladatele rodu zejména na americkém
kontinentě. Bohatství rodu Petscheků v Ústí dodnes připomínají dvě pa-
lácové vily v Churchillově ulici.
