146
Hans RICHTER
* 14. 4. 1882, Království, okr. Děčín
† 10. 12. 1971, Drážďany, Německo
byl architekt, pro 20. století nejspíš nejvýznamnější, který se narodil a
realizoval na území současného Ústeckého kraje. Vynikl především v ob-
lasti výstavby sociálního bydlení. Patřil k čelním představitelům levicově
orientovaného hnutí německých architektů Nová věcnost (Neue Sachli-
chkeit) v Sasku, který je ekvivalentem českého funkcionalismu.
Vyučil se zedníkem a první zkušenosti získával v Rumburku pod
vedením tamního stavitele Thomase Hansena. Po absolvování Státní živ-
nostenské školy v Liberci ještě chvíli pracoval jako stavební úředník v
Ústí nad Labem. Pak už se ale nadobro přesunul do Německa. Studoval
architekturu na Technické univerzitě v Berlíně a na Umělecké akademii
v Drážďanech (Dresdnere Kunstakademie). V saské metropoli se i usadil.
V letech 1915–1918 pracoval v oddělení pro výškové stavby (Hochbaubü-
ro) saského Ministerstva financí. Roku 1919 si otevřel coby samostatný
architekt vlastní kancelář. Od roku 1929 si vysloužil za své vědecké výstu-
py členství v Akademické radě (Akademischer Rat).
Převážná část jeho tvorby se vztahuje k Sasku, kde má dnes řada
jeho staveb statut kulturní památky. Nejznámější z nich představuje mo-
derní drážďanské sídliště Trachau s řadovými domy o 800 bytech s vý-
topnou a prádelnou, vystavěné v letech 1929–38, na kterém pracoval (ale
jen do roku 1933) společně s Hansem Waloschekem a architektonickou
kanceláří Rudolf Schilling a Julius Gräbner. V roce 1930 zaujal odbor-
nou veřejnost odvážným návrhem mnichovského pavilonu vystavěného
ze skla a betonu ve stylu Bauhaus na Mezinárodní hygienické výstavě v
Drážďanech (Internationale Hygiene-Ausstellung). V roce 1932 zvítězil v
mezinárodní soutěži pro zastavění čtvrti Normalm ve Stockholmu. Roku
1933 se ale vzhledem ke svým politickým postojům dostal do konfliktu s
nacistickou mocí, která ho odřízla od veřejných zakázek.
