122
Walter WOMACKA
* 22. 12. 1925, Horní Jiřetín
† 18. 9. 2010, Berlín, SRN
byl malíř, grafik a přední prorežimní výtvarník Německé demokratické
republiky. Tvořil většinu děl v duchu socialistického realismu. Je autorem
řady velkoplošných realizací provázaných s architekturou, včetně největ-
ší mozaiky v Evropě na Domě učitelů v Berlíně (Haus des Lehrers).
Od mládí rád kreslil. Otec ho přihlásil na Německou státní školu
pro keramiku v Teplicích (Deutsche Stattschule für Keramik), kde ab-
solvoval obor Malíř pokojů a dekorační malíř (1940–43). Pak narukoval
do Wehrmachtu, padl do amerického zajetí a už nedostal příležitost vrá-
tit se do vlasti. Ve východní okupační zóně Německa začal studovat Vy-
sokou školu pro architekturu ve Výmaru (Hochschule für architektur),
poté přestoupil na Vysokou uměleckou školu v Drážďanech (Kunsthoch-
schule) (1951–53). Budoval si pozici prominentního státního umělce. V
roce 1957 získal jeho obraz „Na konci války“ stříbrnou medaili na mezi-
národní výstavě pořádané sověty ke 40. výročí VŘSR.
První velkou uměleckou zakázku mu přineslo budování nového
průmyslového města Stalinstadt, v němž realizoval několik mozaik a ma-
leb na sklo. Jeho talent ve spojení s politickou podporou z něho učinily
tvůrce ikon NDR. Obraz „Na pláži“ (1962) se stal nejčastěji reproduko-
vaným výtvarným dílem socialistické části Německa. Životní příležitostí
se pak pro něho stalo vítězství v soutěži na monumentální mozaiku pro
novostavbu Domu učitelů v Berlíně (1964). Dílo se jmenuje Náš život
(Unser Leben). V plastické formě se zapsal do tváře Berlína kašnou na
Alexanderplatz, která dostala název Kašna přátelství mezi národy (Bru-
nnen der Völkerfreundschaft).
Womackovo dílo korespondovalo s jeho názory. Ty se promítaly
nejen do jeho umělecké, ale i akademické kariéry. Byl jmenován profe-
sorem na Vysoké umělecké škole v Berlíně (1965), kde později dosáhl
pozice rektora (1968–88), a za jeho působení bylo z politických důvo-
